V sobotu ráno jsme se vypravili do Zorinčina kraje. Na lesní parkoviště jsme dorazili dokonce tak brzo, že jsme Zorinku nejspíš vytáhli ještě z pelíšku. Chudák holka ušatá měla za sebou krutou noc – den předtím jí totiž domů přivezli mladšího brášku. Ten byl ale ještě tak maličký, že se k nám připojil až po výletě. Ale to předbíhám…

Co nevidět dorazila Zorinka i se svou smečkou a potom už jsme čekali jen na nové parťáky – Archieho se Samíkem. Ti nás chvíli hledali, třikrát kolem nás projeli, ale nakonec přece jen správně odbočili. A najednou nás bylo pět. Pět flekatých výletníků: já, Eimee, Zorinka, Samík a Archie. To už je pořádná bíglí přesila.

Protože bylo opravdu parno, dlouho jsme se nezdržovali a vyrazili jsme, než začne být ještě větší vedro. Naštěstí vedla většina cesty lesem, kde byl příjemný chládek. Natálka statečně ťapala téměř celou dobu po svých a my flekáči? My jsme dostali volno. Lítali jsme po lese tam a zpátky, jeden za druhým, zase zpátky ke svým páníčkům a potom znovu dopředu. Všech pět jsme přesně věděli, kam patříme, takže nebyl důvod držet se na vodítkách. Cesta byla chvíli plná uší, ocasů a fleků, které se míhaly mezi stromy.

A na konci trasy nás čekala ta nejlepší odměna – rybník. Já jsem do něj vlítla, jako by se nechumelilo. V takovém vedru přece není o čem přemýšlet. Ostatní kámoši byli o něco opatrnější a vodu nejdřív testovali jen po nohy. Jediný Robert se ukázal jako pořádný odvážlivec a vyrazil si rovnou zaplavat.

Po rychlém osvěžení jsme zamířili zpátky k autům a potom se přesunuli k Zorince na chatu. Tam na nás kromě slibovaných buřtíků čekal ještě jeden ušatý kámoš – maličký Mylow. A tím se naše dívčí převaha rázem srovnala na tři proti třem. 

Na chatě bylo krásně. Všude kolem klid a spousta míst, která si bylo potřeba důkladně očichat. Lidé rozdělali oheň a za chvíli se vzduchem začala linout ta nejkrásnější vůně na světě. Buřtíky se opékaly, praskaly nad ohněm a my jsme je samozřejmě celou dobu bedlivě hlídali. Jeden nikdy neví, kdy někomu něco náhodou upadne – viď Eimee? ☺

Byl to super den plný fleků, běhání, koupání a nových kamarádů. Tak snad se s touhle partou zase brzy potkáme – protože taková bíglí výprava si rozhodně zaslouží pokračování.

Autor textu: Alice
Fotografie: Martin