11.02.2009 — 03.12.2024

Páníček: Alena Jarošová
Moje oblíbená hračka: kus žvance
Moje oblíbená činnost: spánek

Psal se den vítězství roku 2009, tedy osmého května, kdy jsme po čtvrté hodině ranní nasedli do auta a vyrazili na celodenní výlet. Před námi byla dlouhá cesta až za Opavu. Cílem naší výpravy byl Doškův mlýn v Mokrých Lazcích. Na místě nás přivítala veliká smečka flekáčů, velkých i malých. A jeden z těch malých flekáčů byl náš. Naše Maggie!

Protože jsou bíglové společenští psi, hledali jsme pro Maggie její vlastní smečku. Objevili jsme 1. beagle výletnický club. Neváhali jsme a přihlásili jsme se na nejbližší výlet do Pražské ZOO. A tím započala éra výletů, ve které Maggie získala své psí a naše rodina lidské parťáky a parťačky do nepohody. 

Jejím vzorem byla předsedovic Terinka, která ji všechno naučila. Od základních povelů až po cirkusové kousky. Byla jí starší sestrou a nejlepší kámoškou. 

S clubem jsme se vydali do různých zákoutí naší republiky, ať už to byli hory, louky, lesní cesty, řeky nebo jezera. Za dobrého počasí byl k obědu zpravidla opečený buřtík a páníčci si pro ní vždy utrhli kousek od úst. Strávili jsme společně s ostatními výletníky i značné množství víkendů, na kterých nikdy nebyla nouze o různé soutěže, kterých se s nadšením, ale i jí vlastní rozvahou, účastnila. Za ta léta se Maggie stala nejednou výletníkem roku a získala desítky medailí.

Maggie byla na bíglí poměry neuvěřitelně klidné povahy. Ale tvrdohlavá - když se jí to zrovna nehodilo, tak neslyšela a neviděla, jak se sluší na správného bígla. Na svém kontu měla jen pár vykramařených košů v dětském pokoji, stovky rozkousaných kapesníků a jednou přečetla půlku knihovny za dopoledne. Od jara do podzimu pak byla poctivým zahradníkem a norníkem. 

Ráda se vyhřívala na sluníčku a bylo jí jedno jestli na zahradě nebo doma na gauči. Vždycky našla to správné místo, kde to zrovínka nejvíc hřálo a postupně celý den za sluníčkem cestovala. Jejím nejoblíbenějším ročním obdobím byl podzim - milovala šustění listů pod tlapkami. Byla i houbařem srdcem i duší. Vždycky taky ráda jezdila autem. Věděla totiž, že na druhým konci na ní pokaždé čeká nové dobrodružství. Několikrát navštívila slovenské Tatry a rakouské Alpy. Co se toho naťapkala po vysokých pohořích. Nejvyšší zářez měla na třítisícovce. 

Milovala otevírání vánočních dárků, bez problému si vždycky dokázala najít ten svůj. 

V lednu roku 2022 jsme se i s Maggie a zabaleným baťůžkem znovu vydali na celodenní výlet do Doškova mlýna v Mokrých Lazcích. A tím se naše rodina rozrostla o dalšího člena, Eimee. Tehdy již třináctiletá Maggie byla tím nejlepším vzorem pro malou parťačku, ačkoliv toho ďábla na ní bylo občas až až. Ale jedna bez druhý nedala ránu. S příchodem Eimee do rodiny Maggie omládla o dobrých deset let a vymýšlela stejné psoviny jako to nové štěně. Společně strávili bohužel jen bez pár týdnů necelé tři roky. 

Koncem roku 2024 nás totiž v noci z druhého na třetího prosince ve spánku navždy opustila. 

Tisíce vzpomínek, tisíce zážitků. Byla právoplatným členem rodiny ❤

Autor textu: Alča s rodinou